Perníčky

14. prosince 2013; přečtete za 10 minut


Povídání o perníku od Kláry z Kopce

Pravidelní čtenáři si už asi všimli, že mám mimo jiné velkou slabost pro historii a původní či tradiční pokrmy, ať už to vlastně znamená cokoliv. No a tak pochopitelně při nahlížení do starých kuchařek či knih o historii vaření nejde opomenout obrovskou tradici českého perníkářství. A když jsem v Zíbrtovi našla poznámku, že perníkáři mívali ve sklepích až desítky let zrající těsta, která bývala odkazována dědicům jakožto nejcennější poklad, nezbylo mi než se ponořit do perníkových receptů a uhájit právo na místo v ledničce podivným hroudám těsta.

Sladké pečivo zadělávané medem se našlo už v egyptských hrobkách a můžeme ho dohledat jako sváteční či posvátný pokrm víceméně ve spoustě starověkých středomořských či středoasijských kulturách.

Perníkový betlém od sv. Matěje. Pro pražáky krásná adventní procházka z Dejvické.

Historické doklady o výrobě perníků ve střední Evropě máme sice až z vrcholného středověku, ale je více než pravděpodobné, že se u nás sladké pečivo ze žitné mouky a medu peklo daleko dříve. Med byla totiž jedna z věcí, pro kterou sem jezdili cizí kupci (strdí, pamatujete na strdí?) a žitu se tu dařilo mnohem lépe než pšenici. Kupci sem kromě medu jezdili taky pro kožešiny a otroky. Třeba Sámo nebo Ibráhim ibn Jákúb, od kterého máme nejstarší zmínku o Praze. A ti kupci často vezli na výměnu právě koření z dálného východu. Třeba pepř, který se stále skrývá v samotném původu slova — peprník. Ostatně v Německu se stále můžeme potkat s názvem Pfefferkuchen — pepřový koláč.

Konkrétní recepty, které se nám zachovaly, pochází až z raného novověku, před vynálezem knihtisku to se schopností zapisovat recepty u mistrů perníkářů a caletníků nebylo moc žhavé. Pekly se dva základní druhy — klasický perník z mouky, medu a koření a mandlový marcipán, který ovšem vypadal jinak než dnešní měkká mandlová hmota. Šlo o pečené těsto z mandlí, mouky, bílků, cukru či medu a koření.

Původně se perníky vtlačovaly do keramických forem. Během rozmachu perníkářských cechů se v Čechách začaly vyřezávat formy na perník ze dřeva — z dob po třicetileté válce se nám tyto formy zachovaly a jsou součástí dědictví lidového umění. Zároveň se s návratem tradičních řemesel vrací jak tradiční perníkářství, tak se objevují i šikovní řemeslníci, kteří umí krásné perníkové formy vyřezávat. Pokud si o nich chcete přečíst něco víc, tak v níže uvedeném odkazu na zdroje je jedna moc pěkná diplomka.

Perníkové formy pana Kvapila

V devatenáctém století se pak díky pěstování cukrové řepy a rozmachu obchodu koloniálním zbožím výrazně zlevnily suroviny a perník přestal být svátečním zbožím nebo cukrovinkou pro bohatou vrstvu a začal se ve velkém prodávat především na poutích. Už se nevytlačoval do forem, ale vykrajoval se podobně, jako to děláme dnes a začal se bohatě zdobit cukrovou polevou nalepovanými obrázky.

A jen co se objevily psané záznamy o tom, že existovali perníkáři, tak se taky objevily záznamy o šizení perníků. No tedy šizení — kromě světlých, drahých perníků čistě z medu se také dělaly červené perníky, kde byla půlka medu a půlka syrobu, a nejlevnější černé perníky jen ze syrobu. Syrob je prvním nečištěným a odpařováním zahuštěný vývar z cukrové řepy se všemi příměsemi ovlivňujícími chuť. Třtinový cukr je původem z Indie a s nástupem islámu se rozšířil na blízkém východě. Spolu s pokročilou medicínou, základy hygieny, bankovnictvím, rozvinutými metalurgickými metodami, novými válečnými strategiemi a spoustou jiných civilizačních výdobytků bylo právě pěstování cukrové třtiny jednou z věcí, které se křižáci naučili ve Svaté zemi, a přivezli to pak i do Evropy.

Kdo se chce podívat na autentické staročeské recepty, tak klikne sem — najde tu výtah ze Zíbrtových publikací, včetně odkazu na zdigitalizované Verše o perníkářství, recepty z Domácí kuchařky Magdaleny Dobromily a pochopitelně pasáž z mé oblíbenkyně Marie Úlehlové-Tilschové. A samozřejmě pár diplomek…

No ale abychom se dostali k těm receptům, že.

Celé to původně vzniklo tak, že mi zbylo spousta těsta na švédské perníčky a v lednu se mi vážně nechtělo péct nic dalšího sladkého. Zůstaly tedy v lednici do Velikonoc a byly moc dobré. Po těch dvou měsících měly jemnější chuť, ale byly trošku nakyslé.

A protože pořád kus těsta zbývalo, tak jsem ho v té lednici nechala do minulého týdne a přidala jsem k tomu pak ještě záděl na tradiční perník z žitné mouky. No a ještě jsem teď zkusila ten staročeský mandlový marcipán.

Pepparkakor — švédské křupavé perníčky

Ingredience:

  • 80 g melasy, medu nebo rostlinného sirupu nebo jejich směsi. Čím více melasy, tím tmavší barva;
  • 100 ml vody,
  • 200 g másla,
  • 400 g cukru — pokud nedáváte melasu, vezměte alespoň díl tmavého třtinového;
  • 800 g polohrubé pšeničné mouky (už chápete proč mi zbylo tak moc těsta?),
  • 10 g jedlé sody,

koření (najemno namelte):

  • 1 díl nového koření,
  • 2 díly kardamomu,
  • 2 díly hřebíčku,
  • 3 díly zázvoru,
  • 4 díly skořice.

Dohromady potřebujete zhruba tak 80 g koření na kilogram těsta, ale není třeba šetřit, zejména pokud budete těsto nechávat zrát, tak ta chuť pak bude vcelku jemná. Původní recept zde.

Záděl:

Svařte vodu s cukrem a melasou či medem a kořením. Rozpustě v tom také máslo a sodu. Vlijte do mísy a nechte vychladnout. Zamíchejte do toho mouku a dlouho a usilovně hnětejte. Bude to velmi tuhé těsto a dá to dost práce. Ve výsledku potřebujete hladké těsto, které nemá tendenci se lámat, když je rozválené. Těsto zabalte do folie a dejte do lednice odpočinout. Alespoň přes noc. Lépe na týden. Nejlépe na pár měsíců. Vyndejte těsto a nechte ho ohřát na pokojovou teplotu. Pokud je příliš tuhé, namočte si ruce do teplé vody a rozhnětejte ho doměkka a přidejte zase trochu mouky, aby bylo vcelku tuhé. Lépe se pracuje s menším množstvím těsta, zatímco zbytek zůstává v chladu.

Na hodně pomoučeném vále rozválejte na skutečně tenoučko, vykrajujte potřebné tvary a na plechu vyloženém pečícím papírem pečte v troubě vyhřáté na 160 stupňů 5 – 10 minut do světlehněda.

Perníčky nebudou měkké — budou sladké, kořeněné a křupavé. Proto se dělají tak tenoučké, aby šly ukousnout. Nebo si je máčejte do čaje.

Chcete ty perníčky bezlepku? Stačí říct — v odkazu je švédský recept. Ale prostě použijte třeba Jizerku nebo jinou směs bezlepkových mouk bez chlebového koření.

Dokonce jsem našla i paleo verzi, ale místo kokosu bych tam dala jen mandle a místo kokosového cukru med.

Staročeský marcipán — mandlové perníčky

Ingredience:

  • 100 g mandlí či mletých mandlí,
  • 100 g moučkového cukru,
  • 100 g hladké mouky,
  • 10 g medu,
  • 10 g másla,
  • bílky ze dvou vajec,
  • nastrouhaná citronová a pomerančová kůra,
  • voda,
  • perníkové koření dle libosti — méně než do švédských perníčků.

Namelte mandle s cukrem najemno. Rozpusťte máslo a rozmíchejte v něm med. Smíchejte mandle s moukou a kořením a za stálého míchání přilévejte med s máslem a posléze přimíchejte bílky. Pokud je hmota příliš drobivá, po lžičkách přidávejte vodu, dokud nevznikne hmota kompaktní, která se dá válet a vykrajovat. Můžete nechat nějakou dobu odpočinout v ledničce nebo je můžete rovnou vyválet, vykrájet či vymačkat do forem vymazaných včelím voskem a upéct v troubě na 160 stupňů do světlerůžova. Opět to bude okolo 10 minut, podle toho, jak moc je máte tlusté. A opět jde o cukroví spíše křupavé než vláčné.

Klasický staročeský perník

Unikátní bílý perník. Medové těsto a zdobení bílkovou polevou.
Z Perníkové chaloupky.

Na klasické žitno-medové perníčky jsem si netroufla převádět recept ze Zíbrta na moderní dávkování jako u marcipánu a sáhla jsem po receptu z Magické kuchařky Otomara Dvořáka. Asi jsem ji tu už někde zmiňovala, ale navzdory názvu nejde o laciné ezoducho, ale o vcelku poctivou etnografii historického vaření, pravda, v čarodějnickém hávu.

Ingredience:

  • 250 g hladké pšeničné mouky,
  • 250 g žitné mouky,
  • 500 g směsi medu, třtinového cukru a melasy. Jdou použít i třeba nejrůznější sirupy jako javorový, kukuřičný, sladěnka nebo domácí pampeliškový med;
  • 60 ml vody,
  • 2 žloutky,
  • lžíce jedlé sody či 5 g amonia (tradičně se používalo draslo — tedy uhličitan draselný namáčený v alkoholu, stejně tak můžete použít kypřící prášek do perníku),
  • 60 g mletých mandlí,
  • citronová kůra,
  • dvě lžíce perníkového koření (hlavní tón udává skořice, zázvor a hřebíček, ale můžete tam přidat nové koření, pepř, kubébový/jávanský pepř, koriandr, kardamom, který v Zíbrtovi najdete pod názvem kordemimle, badyán či třeba anýz…)

Nejprve si udělejte záděl. Smíchejte mouky a nasypte do hnětacího robota nebo na vál. Hlasuju pro robota, ušetří to dost práce. Svařte sladidla dle výběru s vodou, vroucí nalijte na mouku a důkladně hnětejte desítky minut. Pokud se i pak bude lepit, přidejte ještě něco mouky — chcete dostat hutnou, nelepivou kouli. Tu uložte do lednice alespoň na týden, lépe na měsíc a déle. Když ji vytáhnete bude tuhá.

Vytlačovaný perník do historické formy
z Jilemnického muzea
zdroj

Napařte ji nad párou (klidně desítky minut) a a to tak dlouho, dokud nepůjde rozválet na pomoučeném vále. Rozválejte na jednu tlustší placku. Mezitím, co se těsto napařuje, smíchejte žloutky s kořením, najemno umletými mandlemi a s kypřidlem. Směsí potřete rozválenou teplou placku a opět hnětejte v řádu desítek minut. Těsto mezitím vychladne. Pokud máte perníkové formy vymazané včelím voskem, tak z berte těsta menší kousky a do forem je vtlačujte. Pokud je nemáte, tak rozválejte těsto na cca tři čtvrtě centimetru, vykrájejte tvary a naskládejte je na plech. Pokud chcete, aby to vonělo podobně jako ty z forem, tak plech namísto vyložení papírem vymažte včelím voskem. Z vrchu perníčky potřete vodou nebo rozšlehanými bílky, aby byl povrch pěkně lesklý.

Pečte v troubě vyhřáté na 160 stupňů do světlehněda — dle tloušťky těsta to bude 15 – 20 minut. Při použití melasy se barva upečení určuje dost špatně, to musíte odhadnout, protože to bude daleko tmavější těsto, než jen medovo-cukrové. Nečekejte měkké a nadýchané perníčky, ty vaše musí zvláčnět časem ze vzdušné vlhkosti. Když teď (prosinec) zaděláte a začátkem dubna upečete, tak budete mít měkké perníčky na velikonoce 😉

Vcelku by mě zajímalo, co se v tom zádělu během té doby děje. Rozhodně probíhají nejrůznější enzymatické reakce, horký sirup nestihne ohřát mouku tak, aby se enzymy denaturovaly. Budou tam probíhat asi i nějaké mikrobiologické procesy, ale rozhodně to není tradiční kvásek, nijak to nebublá a jakkoliv tam v jednu dobu bylo něco kyselého (chutnalo to o něco ostřeji, než kys. mléčná), tak s po dalším časovém odstupu se to zase ztratilo. Máte někdo nějakou teorii, co se děje v hustém těstě z mouk a sirupu, když tak dlouho leží v chladu?

Zuzka Ouhrabková

Blog jsem pro vás začala psát v roce 2012 z nadšení nad knihou Síla přírodní fermentace od Sandora Katze, kterou jsem i později přeložila, a od té doby už mě tato obskurní záliba v oprašování mikroorganismů nepustila.

Profesionálně se věnuji práci na projektu Paměť národa pro neziskovku Post Bellum.

Umím vymyslet kvašenou recepturu či vám poradit co kvasit ve vaší kavárně/bistru/nálevně. Fakt mi jdou nejrůznější rešerše Pro veřejnost pořádám i praktické workshopy, v případě zájmu mi prosím pište na e‑mail.



11 komentářů

  • myslím si že ty sacharidy změní svou molekulovou struktur, ale ne přímo jako u kvašení. Chemie nebyla nikdy mou silnou stránkou.

  • Syrob je řepný sirup (v podstatě melasa). V domácích podmínkách se připravuje tak, že se svaří nakrouhaná řepa ve vodě, tekutina se přecedí přes plátýnko, a svaří do hustoty medu. Ve východních čechách stále relativně běžná vec, my ho vařili minulý víkend.

    • Teď jo, ale rozvařená cukrová řepa to zcela zaručeně nebyla ve středověku a raném novověku — řepa se na cukrovarnictví používá až od napoleonských válek, které přerušily dovoz třtiny z karbiku.

      A teda melasa obsahuje méně cukru, klasický řepný syrob obsahuje všechen cukr, melasa je to co zbyde, když se cukr odstane pryč.

  • To je vyčerpávající informace o tradicích perníku..Děkuji a dovolím si dát odkaz ke mně…ano?:-D
    Hezké svátky a pohodu
    přeje Daška

  • Už dala toto krásné povídání ke mně na blog..
    http://atelierumne.blogspot.cz/
    Hezký den přeji
    Daška

  • K těm tradicím.. Právě dávám do trouby Kubu. Při četbě receptů, jsem narazila na informaci, že dříve se podával mimo jiné se švestkami nakládanými na kyselo?! Neznáte ten recept? Moc by mě to zajímalo, hlavně ta výsledná chuť 😉
    Děkuji, přeji vám krásné svátky a spoustu inspirace do příštího roku!
    Hanka

    • To bude něco podobného jako dělají běžně Maďaři. Kdykoliv mám šanci, tak si to tam koupím. Je to vlastně ne úplně dozrálá švestka (častěji pološvestka) naložená v normálním sladkokyselém nálevu jako okurka. je tam jen méně koření, např. kopr chybí úplně. Jediné co neumím pochopit je, že jim ty švestky zůstávají tvrdé a křupavé, ale je to mooooc dobrý. Ale Zuzka by to určitě uměla i kvasit 🙂

  • Anonymní

    Tak na tradiční staročeský perník zaděláno. Měsíc čekat, zpracovat a zase měsíc čekat až to změkne. No jsem zvědavá jak to dopadne, dávala jsem pouze med a mouky jsem dala celozrnné, abych měla pocit, že je to aspoň trochu zdravé 😀 Hanka

  • Anonymní

    Tak ja zas smichala co se da. Inspirovana kvaskovym pernikem zde: http://www.mamincinyrecepty.cz/sladke-pecivo/zitny-kvaskovy-pernik, dale alijasskymi livancemi z knizky sila prirod.fer. a tady temito postupy… vyplacla sem spoustu kvasku ktery mi prerostl, dolila vodu a mouku a nechala den a cosi v teple kynout. Dalsi den sem to zahustila moukou, liskla tam vajica a poradne medu. Pak jsem zacala upravovat stale dost kyselou chut korenim. Kdyz je pernik od slova pepr, tak hura tam s nim, doma jsem nasla jeste hrebicek, badyan, fenikl a nove koreni. Pomlatila to kladivem, protahla mlynkem na mak a sypla do testa. Misto zazvoru tam dala zazvorovku, misto masla kokosovy olej, zahustila moukou (celozrn.zitna + polohruba psen.), dosladila cukrem ale ne moc, bo sem tam jeste pred nalitim na pekac zamichala sodu. Ta testo jeste nakypri a zneutralizuje kyselost takze v podstate dosladi.. Nakonec vylila na pec.papir vysypany slunec.seminky a nasekanymi mandlemi a dala pect na 180C na 20min. A vysledek moc dobry, nadychany, mekoucky. Cukrovi z nej udelam rozkrajenim na kosticky 😀
    Lucka

  • Anonymní

    tak som zvedava vytiahla som cesto asi po 9 mesiacoch…. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *